Carnova
buhler
Real d
Cerna hora
Zamberk

Nejbližší akce

Werther 2D (CZ tit) PONDĚLÍ

27.06.2016 od: 20:15

Captain America:Občanská válka 3D (CZ dab) ÚTERÝ

28.06.2016 od: 17:00

32 utajovaných stran_zpráva z pekla 2D (CZ dab.) ÚTERÝ

28.06.2016 od: 20:00

Trailer k filmu

Zveme vás na WARCRAFT!

Newsletter

Pokud chcete dostávat novinky, zadejte prosím Váš e-mail, podle toho jestli chcete dostávat newsletter měsíčně, nebo týdně

týdně:
měsíčně:

Ochotnický spolek

Z historie ochotnického divadla v Žamberku do roku 1868

Historie ochotnického divadla v Žamberku, snad nejstaršího spolku ve městě, se začala psát již na konci 18 století. Hrávalo se nejprve v hudebním sále v zámku, kde tehdejší hraběnka z Bubna a Litic zřídila nákladem asi 3000 zlatých divadlo. Za spoluúčasti městských ochotníků hráli česky i někteří členové hraběcí rodiny úryvky ze zpěvoher, činotruchlohry, nejčastěji Mozartovu „Kouzelnou flétnu“.

Ve prospěch místních chudých hrávali ochotníci ve městě v „Panském domě“, na požádání rovněž v Helvíkovicích, Pěčíně, Slatině nad Zdobnicí. Divadelní představení na zámku končí v roce 1809 příchodem hraběte Windischgrätze, který panství zakoupil. Divadlo, myšleno především jeviště, bylo odstraněno. Na žádost učitele Františka Rafaela, kameníka Melnického, panského bednáře Martina Trčka a Václava Urbana věnoval hrabě v roce 1812 divadlo s příslušenstvím ochotníkům.

Po požáru města v roce 1810 se divadelní život na čas zastavil, přestože divadlo neshořelo, protože ochotníci právě hostovali ve Slatině. Po částečné obnově města vybudovali divadelníci v roce 1812 menší divadlo v hostinci pana Režného v č. 90, nynější restaurace Baccara. V roce 1816 se divadlo stěhovalo na 18 let na Modrou hvězdu. Neplatilo nájem, ale v době masopustu nemohlo hrát, bouralo se V roce 1834 se přestěhovalo do hostince „U slunce“ pana Durchánka, nynější dům č. 87 „U Bečičků“, v roce 1839 opět na jeden rok na Modrou hvězdu, na konci roku 1840 do Panského domu, kde se hrálo až do roku 1868.

Ochotníci hráli převážně více česky než německy. Velmi oblíbená byla hra „Lidožroutská“, opakoval se „Loketský zvon“, „Pěnkava a Čížek“, „Marie, matka pluku“, „Čech a Němec“, „Loupežníci na Chlumu“, „Doktora Fausta domáčí čepička“, „Manžel bez ženy“, „Stehlík strnadem“. Hry zaručovaly dobrou návštěvnost a výtěžek, jehož polovina se odevzdávala až do roku 1862 na dobročinné účely. Po tomto roce připadla jen třetina pro chudé nebo na městskou nemocnici a celý výnos z jednoho představení v roce ve prospěch divadla.

Nejen v době masopustu, ale i za působení kočovných společností místní ochotníci nehráli. Od roku 1844 ve městě hostovaly kočující německé divadelní společnosti, nejprve společnost pana Paxe, v roce 1847 a 1849 přijela společnost paní Kochanské, v roce 1860 společnost p. Steina. Společnosti se zadlužily. Žamberští ochotníci několikrát zahráli v jejich prospěch, aby jim pomohli.

Do Žamberka se prvně v roce 1864 přistěhovala česká divadelní společnost paní Vojtěšky Prokopové, pod vedením p. Aloise Merhanta, aby ve městě sehrála 35 divadelních her.

Ochotníci nechali v roce 1865 namalovat p. Kodytkem zahradní oponu, lesní oponu p. Romualdem Mazurou, podle jehož předlohy, která představovala Žamberk, na zakázku i přední oponu. Opony se však nezachovaly.
Vznik Spolku divadelních ochotníků v Žamberku

Další osud života ochotníků ve městě předurčilo položení základního kamene Národního divadla. Jako příjemnou povinnost uspořádali ochotníci, v jimi vybudovaném letním divadle na zahradě p. Mazače, 1 června 1868 zábavu s pestým programem, sestaveným z básní, veselých deklamovánek a písní. Představení záhajil projevem tehdejší ředitel ochotnického divadla p. František Albert – otec MUDr. Alberta. Spolek „Diviš“ zazpíval, představily se smyčcové kvarteto s doprovodem harmonia a jednoaktovka „Stehlík strnadem“. Čistý výtěžek pro Národní divadlo činil 30 zlatých a 30 krejcarů.

Ochotnické divadlo tehdy mělo 7 žen a 18 mužů. Někteří se zúčastnili schůze ochotníků v Praze a po návratu požádali pražské místodržitelství o schválení vlastních stanov spolku. Souhlas obdrželi 14 září 1868. Spolek divadelních ochotníků /SDO/ v Žamberku začal od té doby používat i své razítko.

Na první valné hromadě 10 listopadu 1868 byl zvolen předsedou spolku Jan František Mazura, ředitelem František Albert, jednatelem a pokladníkem Woldemar Mazura, režisérem Romuald Mazura, pomocníky režiséra Josef Durchánek a Čeněk Krahulec, kontrolorem Eduard Tázler, správcem Karel Mazač. Na popud tohoto výboru vznikl „Výbor pro postavení divadla“.

Hned druhý den bylo jednáno s paní Jílkovou o koupi pozemku v Lukavské ulici pro stavbu důstojného stánku Thalie, místa, kde dnes stojí budova gymnázia. Padl návrh, aby divadlo neslo jméno po vynálezci hromosvodu Prokopu Divišovi, žamberském rodáku. Dle zápisu o prodeji z 15 listopadu 1868 měl pozemek rozlohu 765 čtverečných sáhů /275 m2/ a hodnotu 560 rakouských zlatých. Ochotníci však celou částku neměli, proto si půjčili na dlužní úpis dne 1 5 1869 100 zlatých od Spolku ostrostřelců. Současně požádali ministerstvo financí o povolení uspořádat ve prospěch stavby divadla loterii. Její slosování proběhlo 28 září 1870 a vyneslo 2 000 zlatých.
Pod vlastní střechou

Divišovo divadlo bylo svědkem mnoha premiér a repríz pod vedením dobrých režisérů, jejichž jména uvádíme od roku 1921, a několika desítek ochotníků, kteří divadlu upsali své srdce. Od roku 1937 do roku 2006 bylo v Divišově divadle nastudováno 253 premiér.

Na úspěchu ochotníků se také podílela nejprve placená nápověda pí. Marie Stárkové a p. Chodce (10 Kč za hodinu), po nich už zdarma napovídali vpředu uprostřed jeviště p. Jan Bek a p. Mifek, po rekonstrukci jeviště po jeho stranách Jana Chládková, Jana Kulhánková, Květa Bednářová, Míla Kopřivová, Jarmila Kalousová a další. Ochotníky líčil Ludvík Michalička, Alfréd Janoušek, Majka Kubíčková, Pavla Bečičková, Olga Kalousová, Marcela Macounová, česala Jana Schäferová a Milena Kastnerová. Scény stavěl Václav Smutný, František Minařík, Marta Faltusová, Jaroslav Doleček, Jaroslav Dytrt ml., Ivana Šrámková, Martin Košek. Osvětloval je Jan Novoselský, neuvěřitelných 52 let Josef Dytrt, Jiří Slezák, Josef Suchodol.

Ochotnický spolek získal nejvyšší ocenění v divadelní soutěži o „Bednářův pohár“ za hru „Sedlák svým pánem“ (1942), „Navždy“ (1946), „Morálka paní Dulské“ (1949), východočeské ochotníky úspěšně reprezentoval v krajské soutěži v Hradci Králové, kde hrál velmi důležitou roli v Dobrovského okrsku ÚMDOČ (Ústřední matice divadelního ochotnictva českého) a jeho soutěžích.

V soutěži ochotníků Ústí nad Orlicí, která začala v roce 1969 pod názvem „Žamberský divadelní máj“, získávali Žamberáci ocenění. Soutěž probíhala každoročně do roku 1975 a po rekonstrukci budovy divadla pokračovala 21. 5. 1977. Odborná porota udělila v roce 1977 cenu za nejlepší scénickou výpravu Františku Minaříkovi. Za herecké výkony byli oceněni Zdeněk Strnad (1980), Ing. Jiří Kos (1980), Václav Kodytek (1983), Jiří Šrámek (1986), Eva Grófová (1987, 1988).

Čestné uznání získal spolek v roce 1983 za „Fidlovačku“, na které se podílelo 100 lidí.

Ochotníci se účastnili v roce 1990 přehlídky ochotnických souborů v Chlumci nad Cidlinou, v posledních letech přehlídky ochotníků v Žamberku pod názvem „Žamberské jarní slavnosti“. Od roku 2000 se účastní postupové přehlídky „Zlom vaz“ v Ústí nad Orlicí.

Současní ochotníci vyjížděli a vyjíždějí se svými hrami do okolí. Hostovali v Letohradě, Opatově, Králíkách, Jablonném nad Orlicí, Javornici, Vamberku, Lichkově, Ústí nad Orlicí, Záchlumí, České Třebové, s „Dekameronem“ se jako první představili venku „pod širým nebem“ v Liticích nad Orlicí, v Luži a nejdál hráli v klášterních zahradách v Bechyni.

S ochotníky spoluúčinkovaly několikrát velké postavy českého divadelnictví – zasloužilý umělec, laureát státní ceny Jaroslav Marvan, národní umělec Jan Pivec, Karel Höger, zasloužilá umělkyně Vlasta Fabiánová, operní pěvkyně Maria Tauberová. Jaroslav Marvan účinkoval v „Posledním muži“ v roce 1949, v „Uličce odvahy“ v roce 1951, kterou režíroval Miloslav Chvátil. Mistr si pochvaloval úroveň představení, divadlo „praskalo ve švech“. Jaroslav Marvan byl 8.2. 1950 jmenován čestným členem spolku.

Žamberským rodákem, dirigentem ND Janem Husem Tichým, byla s ochotníky nastudována Blodkova opera „V studni“ (1943), která třikrát naplnila divadlo a připravila nezapomenutelný zážitek.

Spolek divadelních ochotníků od roku 2000 spolupracuje s Muzeem v Žamberku. Zahajuje některé výstavy nebo významné události týkající se města. Rovněž spolupracuje s DDM Animo, Filmovým klubem a ZUŠ Žamberk.

 

Webing.cz - webhosting, webdesign Infotip.cz - informaèní a vyhledávací server
Copyright © 2013 - 2016 FIDIKO - filmy, divadla, koncerty